στηλίτης
ου, ιδος, ὁ
A.
of or like a στήλη, λίθος Luc. Philops. 11; ἐπὶ σταλίτιδι πέτρᾳ (Dor.)AP 7.424 (Antip.Sid.).
II.
inscribed on a στήλη, posted or placarded as infamous, στηλίτην τινὰ ἀναγράφειν, ‐ίτας ποιεῖν, Isoc. 16.9, D. 9.45; ς. γεγονὼς ἐν τῇ ἀκροπόλει Thrasyb. ap. Arist. Rh. 1400a32; cf. foreg.