κατόπτης
ου, ὁ
A.
= κατοπτήρ 1, h.Merc. 372, Hdt. 3.17, 21, etc.
2.
one who visits or explores, κλιμάτων καὶ ἐθνῶν Vett. Val.330.15; one who contemplates, οὐρανοῦ Ph. Bybl. ap. Eus. PE 1.10.
II.
overseer, κατόπτης δ’ εἴμ’ ἐγὼ τῶν πραγμάτων A. Th. 41; ὦ Ζεῦ διόπτα καὶ κατόπτα Ar. Ach. 435.
2.
κατόπτας,ὁ, title of an officer in Boeot. towns, IG 7.303.21 (Oropus), 3172.140 (Orchomenus).