ἐπιγηθέω

A. rejoice, triumph over, ὡς μήτε θεὸς μήτε τις ἄλλος τοῖσδ’ ἐπεγήθει A. Pr. 157; exult in, γάμῳ ἐπιγηθήσαντες Opp. H. 1.570:— also in form ἐπιγενν‐γήθω, τοῖς γινομένοις Simp. in Epict. p.88D.
Liddell, Scott & Jones
A Greek-English Lexicon, 1940
An open-access project