ἐπηλύτης

ου, ον, ὁ
A. = ἔπηλυς, Th. 1.9 codd., f.l. in X. Oec. 11.4, cf. Poll. 3.54, Philostr. VA 2.9, Procop. Vand. 2.10: —also ἐπήλ‐υτος, ον, D.H. 3.72, Ph. 1.160.
Liddell, Scott & Jones
A Greek-English Lexicon, 1940
An open-access project