ἀποστάτης
ου, ὁ
A.
deserter, rebel, ἀ. τοῦ βασιλέως Plb. 5.57.4, cf. Wilcken Chr. 10 (ii B.C.), Plu. Cim. 10; seceder, SIG 705.41,50(Delph., ii B.C.).
II.
runaway slave, Plu. Rom. 0; ἀ. κύων runaway dog, Id. 2.821d.
III.
Lat. apostata, apostate, Cod.Theod. 16.7.7.