Συράκουσαι
οῦς, α, ον, Adj., αἱ
A.
a Syracusan, BMus.Cat.Coins Sicily p.145, Th.l.c., IG 12(9).1187.15 (Euboea, iii B.C.), etc.; Ion. and poet. Συρηκόσιος Hdt. 7.154, AP 5.191 (Mel.), Nonn. D. 6.354; a form Συρακόσσιος Hdn.Gr.1.120; Συρακούσιος Pl. Ep. 326b (s.v.l.); Συρρακούσιος v.l. in Lib. Or. 12.36, cf. Choerob. in Theod. 2.242, al.; fem. Συρακοσσίς, γλῶσσα Nonn. D. 9.22:—ἡ