vēnātus
ūs, m.
I.
Lit., hunting, the chase: labor in venatu, Cic. Tusc. 5, 34, 98; Verg. A. 7, 747; 9, 605; Ov. M. 3, 163.—Plur., Ov. M. 4, 302; 4, 307; 4, 309.—
II.
Transf.
A.
Fishing: capere in venatu, Plaut. Rud. 4, 3, 31.—
B.
Game: venatus aggerere, Plin. 8, 16, 21, § 58: vesci venatu, id. 7, 2, 2, § 23; Amm. 23, 6, 50.